Květen 2016

Zednářství - Otázky a Odpovědi

25. května 2016 v 20:40 | Hetmé |  Svobodné Zednářství

Tento článek bude o Svobodném Zednářství, podobný článek jsem psala na Astrální cestování, takže tentokrát to bude svobodné zednářství trochu do hloubky.



Co je Svobodné Zednářství?
Zednářství je společenským hnutím, usilujícím o mravní zdokonalení člověka a lidstva. Je společenstvím výběrovým, což znamená, že samo rozhoduje o tom koho příjme a koho ne. Zednářem se lze stát jedině prostřednictvím zasvěcovacího obřadu po důkladném přípravném procesu. Je bratrstvem, založeném na vzájemné důvěře a toleranci. V případě potřeby i podpoře. Zednářství je řádem, takže v něm panuje řádová disciplína, tj. vyžaduje se respektovní rozhodnutí autorit - zvolených orgánů řádu

Je Zednářství tajnou organizací?
Od prvopočátku své existence, byl řád považován za společnost přísně tajnou. Tento falešný pohled široké společnosti zednářům vždy velmi škodil, neboť převládal názor, že co je tajné, to je podezřelé.
Zednářská organizace není tajná v tom smyslu, že by skrývala svou existenci, nebo pracovala v ilegalitě.

Je Zednářství esoterní ( okultní, hermetickou ) organizací?
Na Zednářství měla určitě vliv tehdejší bratrstva růže a kříže, je také pravda, že rituály mohou trochu připomínat antická mysteria, s jakýmkoli okultismem však nemají nic společného. Cíle jsou spíše filozofického a etického rázu.

Je Zednářství náboženstvím?
Zednářství není náboženstvím. Nemá žádná dogmata, ani předepsané články víry a ideologické autority. Žádné konkrétní vyznání víry se nevyžaduje. Příjmáni jsou křesťané, Židé, buddhisté, muslimové, ale třeba i ti, kdo mají jen jakousi "fylozofickou" víru, bez příslušnosti ke konkrétnímu náboženství či církvi. Nicméně se požaduje alespoń nějaká víra v takzvanou "nejvyšší bytost", takzvanou etickou autoritu, kterou nazývají Velkým Stavitelem Vesmíru
Při příjmacím obřadu se vyžaduje složení slibu na některou obecně příjmanou posvátnou knihu ( Bible, Korán..)
Zednáři respektují každé poctivé filozofické nebo náboženské přesvědčení. Proto byli dříve některými církevními společenstvími odmítáni.

Je Zednářství sektou?
Ne. Charakteristickým znakem sekt je autoritářství, slepá poslušnost nějakému vůdci či ideologii. Zednářství stojí na zcela opačném principu, zdůrazńuje osobní svobodu jednotlivce. Svoboda v tomto smyslu se nerozumí jen svoboda občanská, ale i svoboda vnitřní, tedy duchovní nezávislost, což je pravý opak toho, jak fungují sekty. Proto si také lze jen obtížně představit, že by člen nějaké sekty byl přijat do lože. Další podstatný znak, který odlišuje zednáře od sekt je to, že nikoho nenutí a nepřemlouvají ke členství. Vystoupit z Řádu lze zcela svobodně a bez překážek. Což u sekt bývá problém.

Je Zednářství elitním klubem?
Rozhodně není vyhrazeno elitě majetkové. Tedy "klubem pro bohaté". K tomu slouží jiné organizace.Též nejde o elitu mocenskou. Naopak vedle náboženských a politických témat je v Lóžích zakázán byznys.

Je Zednářství politickou organizací?
Lóže ani obedeince se nevěnují politické činnosti. Politická témata jsou zakázána. Zednáři, jako jednotlivci se v politice angažovat mohou. Někteří jsou dokonce členy různých politických stran a občanských iniciativ, jiní se spokojí s rolí voličů.

Jak a kdy Zednářství vzniklo?
To se přesně neví, i když bylo napsáno mnoho knih. Obecně se říká, že se vyvinulo ze středověkých dělnických a kamenických cechů.

K čemu slouží zednářské rituály?
Rituály působí na lidskou mysl tak, aby zprostředkovaly člověku hlubší poznání sebe sama a podněcovaly jeho etický rozvoj.

Jaký je smysl Zednářských tajemství?
Zednářská tajemství jsou v podstatě trojího druhu. Prvním, je identita žijících zednářů. Žádný Zednář nesí prozradit příslušnost jiného člena, bez jeho souhlasu. Druhým je vše, co je proneseno v Lóži, tam také zůstane. Tím je zaručená svoboda slova a otevřenost. Třetím typem tajemství jsou Zednářské rituály, hesla, poznávací znamení a podobně. Ale jak se tak stává, docházelo i dochází k pravidelným únikům a prozrazování. V dnešní době se neřeší jejich případné prozrazení. Existuje však jedno tajemství, co prozradit nejde, jde o osobní prožití rituálu.



Doufám, že jste se dozvěděli něco nového, pokud Vás toto téma zajímá, další otázky a odpovědi budou v dalším článku a nebo mi váš dotaz napište do komentářů, ráda na něj odpovím.
Přeji hezký den, Hetmé



Jména Andělů od E

14. května 2016 v 20:20 | Hetmé |  Andělé
Egalmiel - je andělem přitažlivosti
Eheres -
anděl vyvolaný hněvem
Eiael - anděl s panstvím nad okultními vědami a dlouhověkostí, je vyvolán žalmem 36
Eirnilus -
anděl s panstvím nad ovocem, on je také jeden z duchů šesté hodiny
Eistibus -
duch věštby, jeden z duchů čtvrté hodiny
El-Adrel -
anděl vyvolaný hudbou
El Auria -
anděl plamenu a je srovnáván s Ourielem nebo Urielem
El El -
jeden z andělských stráží
Elamiz -
anděl jedenácté hodiny noční
Elimiel -
anděl inteligence
Eloa -
ženský anděl narozený ze slz Ježíše
Elomeel -
jeden z vedoucích andělů ročních období
Elomnia -
jeden z vedoucích andělů třetích výšek
Enediel -
jeden z 28 anděl 28 příbytků Měsíce
Enejie -
anděl pečetě vyvolaný v magickém obřadu
Eoluth -
cherub pro serapha užívaného kabalistou
Erosoti -
anděl Marsu
Eschiel -
anděl zastavující sebezničení
Esme -
laskavý ochránce
Espiacent -
anděl úspěchu práce
Ethnarchs -
andělé s pravomocí nad národy
Eth (čas) -
andělská síla zajišťující, aby "všechny události probíhaly v jejich stanovené lhůtě"
Euchey -
anděl vyvolaný zaříkáváním zlých duchů
Eudaemon (Daemon) -
dobrý duch, jeden z řeckých termínů pro anděly
Eurabatres -
anděl planety Venuše
Ezechiel -
archanděl Ezechiel, anděl smrti a přetvoření
Ezgadi -
andělské jméno použité v kouzelnickém obřadu pro úspěšné dokončení cest
Ezrieli -
andělské jméno nalezené na Aramejském svitku z Mrtvého moře


Hezký den,
Hetmé


Řád Templářů

1. května 2016 v 4:44 | Hetmé

Něco z historie o řádu Templářských rytířů. Svobodné zednářství čerpá i historie tohoto řádu.

Řád templářských rytířů byl založen francouzskými šlechtici roku 1119. Jeho název (Milites Templi či Fratres militiae Templi) byl odvozen z umístění nejstaršího sídla v Jeruzalémě poblíž Šalamounova chrámu Templu. Hlavním posláním templáŕů se stala svatá válka - ochrana poutních míst ve Svaté zemi, boj proti nevěřícím. Templáři se nebáli nebezpečím a neváhali zemřít pro svou věc, pohrdající smrtí. Templáři vždy přijali boj, ať byl proti jakékoliv přesile, nikdy nesměli žádat vítěze o milost a dávat žádné výkupné. Nesměli dokonce ani nemohli přestoupit do jiného rytířského řádu. Protože šlo o řád oddaný a statečný, dosáhl největších privilegií, jakých bylo v době působení řádu možné. Templáře směl soudit pouze papež, ale protože byl daleko, řešil si řád svoje problémy sám. Templáři nemuseli platit cla, daně, mýtné. Díky tomu se každý snažil stát členem řádu a využívat všech privilegií, ale výběr byl velmi přísný. Dokonce i sám papež Inocenc III. považoval za čest, že se mohl stát přidruženým členem řádu. Naopak francouzský král Filip IV. Sličný žádal o tuto čest marně. Po pádu Akkonu se templáři přemístili v roce 1191 nejprve na Kypr a odtud pak do Francie, kde měl řád nejvíce statků. Jejich sídlem se stal pařížský palác Temple. V jeho okolí žilo mnoho přívrženců řádu a tak vznikla městská čtvrt', která tvořila celou třetinu tehdejší Paříže. Řádové domy navíc měly i právo azylu.

Budoucnost řádu však byla nejistá, dokonce se uvažovalo o spojení s jinými řády, ale templáři se začali věnovat hospodářské činnosti. Řád byl pak natolik bohatý, že se stal bankéřem i pro Filipa Sličného, který mu v roce 1305 dlužil víc než půl miliónu. A tehdy se zřejmě zrodil v králově hlavě nápad o likvidaci templářů a následném zisku peněz. Filip Sličný sice nebyl chudý král, ale boje ve Flandrech ho finančně velmi zatěžovali a navíc ho templáři dráždili tím, že tvořili jakýsi stát ve státě a nepodléhali jeho moci. Kromě toho, tehdejší vzdoropapež Kliment V. sídlící v Avignonu byl pod silným francouzským tlakem a Filip Sličný se nemusel bát jeho protestů. Proces s templáři tedy mohl začít. Esquieu de Floryran podal na řád denunciaci a obvinil templáře z toho, že při přijímání do řádu zapírají Krista, plivají na kříž, uctívají démona a v přísaze se odříkají Boha. Král a jeho rádcové denunciaci s potěšením přijali a na podnět dominikánského inkvizitora Viléma Pařížského dal Filip Sličný 13. října 1307 zatknout velmistra řádu Jacquese de Molay spolu se 140 templáři, kteří byli přítomní v Paříži. Desítky jiných byli pozatýkáni po celé Francii. Ihned po zatčení se začal sepisovat templářský majetek, který byl zkonfiskován ve prospěch krále. Soudní proces začal velice brzy a jen těžko lze tvrdit, že byl nezmanipulovaný. Soudcem templářů měl být pouze papež, ten si ale uvědomoval, že papežská triáda se na jeho hlavě ocitla z velké části i díky francouzskému králi, a tak i když s procesem nesouhlasil templářům nepomohl.

V pondělí 11. května 1310 byl vynesen rozsudek. Většina templářů byla odsouzena k smrti. Nyní už zbývalo odsoudit jen velmistra. Jacques de Molay a další tři templáři byli předvedeni jak před arcibiskupa ze Sens, tak i před shromáždění prelátů a doktorů práv, kteří byli za tímto účelem zvlášť svoláni do Paříže. Tito čtyři obvinění se veřejně přiznali ke zločinům, z nichž byli obviněni, a proto byli po zralé úvaze konzilia odsouzeni k doživotnímu vězení a zazdění. Velmistr Jacques de Molay a mistr normandský však náhle odvolali všechny své přiznání a začali se obhajovat. Byli proto předáni správci pařížského vězení s tím, že mají být střeženi do druhého dne, kdy bude jejich případ znovu zvážen. Událost se však donesla králi a ten po poradě se svými nejbližšími dal ještě téhož večera bez vědomí soudců velmistra de Molay spolu s mistrem normandským upálit (březen 1314). Templářské mění z velké části vyzískal Filip Sličný, který mohl anulovat všechny dluhy a disponovat poté ještě částkou 200 000 liber. Avšak mění si moc neužil, téhož roku, co byl upálen Jacques de Molay, totiž zemřel jak on, tak i papež Kliment Jacques de Molay. Vnitřní struktura templářského řádu byla i se svou hierarchií velice přehledná.

Řád dělil své členy (bratry) do tří základních skupin z nichž nejvýznamnější složku tvořili bratří rytíři. Pouze oni směli zastávat nejvyšší řádové funkce a pouze z jejich řad byl volen velmistr. Druhou třídou byli bratři sloužící, dělící se na bratry seržanty (disponovali téměř stejnou výzbrojí jako rytíři, měli však k dispozici pouze jednoho koně, kdežto rytíři tři), bratry zbrojnoše (pěší doprovod rytířů a seržantů) a na bratry řemeslníky (zastávali řemeslné práce jako kovář, zbrojař, krejčí, truhlář…). Třetí třídu tvořili bratři kaplani, kteří se již dříve starali o církevní povinnosti řádu, ale nebyli jeho oficiální složkou. Až z buly Omne datum optimum vyplívá povinnost kněží skládat doživotní slib poslušnost velmistru, čímž jsou definitivně zařazeni do řádové struktury. Později však vznikla čtvrtá skupina, k řádu přidružené lehké jízdy a pěchoty z řad místního obyvatelstva - tzv.turcopolieři. Jejich velitel, turcopole, byl přímo podřízen příkazům velmistra nebo senešala. Mimo tyto čtyři skupiny stála třída posluhovačů a čeledínů vykonávajících běžné domácí a hospodářské práce.

Nejvyšším hodnostářem řádu byl velmistr. Měl hodnost knížete což vyžadovalo vznešený původ. Měl velmi rozsáhlé pravomoci - jako vrchní velitel armády předsedal válečné radě a řídil vojenské operace, z funkce církevního představeného řádu předsedal řádové kapitule. Jen jeho mnišská povinnost se podřizovala řádovým regulím, ale i zde měl privilegium uznávat za svého přímého nadřízeného pouze papeže. I přes tyto pravomoci potřeboval velmistr k určitým rozhodnutím souhlas řádového konventu nebo řádové kapituly (např. k vyhlášení války nebo míru). Stejně tak nemohl svévolně nakládat s řádovým majetkem a i v některých dalších politických rozhodnutích byl závislý na názoru řádového konventu, v ostatních záležitostech se mohl řídit doporučením, nebo si nechat právo vlastního rozhodnutí. Velmistr byl do své funkce volen ne příliš jednoduchým postupem, určeným bulou Omne datum optimum. Za tímto účelem byla svolána mimořádná řádová kapitula jmenovala jednoho z rytířů velkokomturem. Ten jmenoval volebního komtura a dalšího určil prvním spoluvoličem. Volební komtor a jeho partner jmenovali po modlitbě další dva voliče z řad rytířů. Poté každý z těchto čtyř určil dalšího voliče. Takto zvolení čtyři následující rytíři určili stejným postupem poslední čtveřici voličů. Tím dosáhl počet rytířů ve volebním kolegiu čísla dvanáct. Nakonec bylo toto volební kolegium doplněno o jednoho o jednoho kněze zastupujícího roli Ježíše. Toto kolegium zvolilo nového velmistra.

Na druhém místě v řádové hierarchii stál zástupce velmistra - senešal. Třetím v pořadí byl maršál, který v nepřítomnosti velmistra a senešala přebíral povinnosti hlavy řádu.

V rámci řádových provincí byli nejvyššími hodnostáři řádu komtuři. Na území své provincie zastupovali velmistra v rozsahu jeho pravomocí a pouze za velmistrově přítomnosti v provincii mu tato práva odstupovali.