Únor 2017

Knížky a recenze

18. února 2017 v 12:37 | Hetmé
Měla jsem opravdu veliké plány, jak budu alespoň jednou do měsíce, nebo měsíce a půl, přidávat menší recenzi na knihu kterou čtu, nebo se mi líbila. Je to podobné, jako s přidáváním článků. Zatím se mi to nedaří uskutečnit. Musím však říci, že se o to snažím.


Poslední dobou zjišťuji, že si nakoupím několik knížek, které mě zaujmou, ihned se do nich pustím, klidně do dvou najednou. Nemám problém si oddělit příběhy od sebe, takže jeden den čtu jednu a druhý zas jinou. Většinou, když se dostanu tak za polovinu, či třičtvrtě knížky, najednou mě přestává bavit a já začínám chodit po knihkupectvích a koukám po něčem novém. Nezáleží mi na autrech, ale příběh mě musí zaujmout, většinou se snažím najít příběhy, co mi něco dají, takže se dost často ocitám u naučné literatury.

Nejsem druh zapáleného čtenáře, co přečte úplně vše. Po pravdě jsem hodně vybíravá a dlouho u regálu s knížkou v ruce přemýšlím, jetli je to opravdu příběh, který mi něco dá. Dost často se rozmyslím, když mě neuchvátí na první rychlé zhlédnutí obsahu. Též nehledím na obálky, ale spíše na názvy, pokud už název něco vyzařuje, vím, že mě spíše nadchne i obsah.

Dokážu kvůli tomu v knihupectví strávit hodiny a stejně pak nakonec odejít s prázdnou, kdy jsem pak na sebe naštvaná, že si nedokážu uspořádat čas lépe.

Ráda si zajdu i do antikvariátu, většinou nevydržím a pokaždé si nějaký ten úlovek odnesu. Takže mám na internátu plnou poličku knih, hodně z nich skoro dočtené, kde mi chybí pár stránek, ale v rukou už mám novou a na tu starou pozapomenu a pak už se mi nechce dočítat, s tím, že jednou jí třeba přečtu celou, překousnu ten konec a budu vědět, jak to vlastně všechno dopadlo, ale pak mi leží na polici, se záložkou a já už se jí ani nedotknu.

Toto se mi stává, když příběh, který se v ní odehrává, jde najednou jako by mimo mě, a myšlenky se mi začínají honit nad koupí nové knihy.

Zajímalo by mě, jestli má někdo také takový problém jako já. Nebo jestli jsem jen vybíravá a nedokáži se vcítit do každého příběhu.

Dejte mi vědět, jak to máte s knihami,
Hezký den, Hetmé





Barvy a jejich význam

15. února 2017 v 4:44 | Hetmé |  Články
Všeobecně o barvách
Na každého člověka, který je vnímá, působí barvy specificky. Jejich silný vliv na psychiku byl prokázán zejména v moderní době různými pokusy. Vyvinula se dokonce tzv. chromoterapie, určená ke zkoumání a eliminování psychických a psychosomatických poruch působením barev. Z hlediska psychického působí studené barvy ( např. modrá ) dojmem uklidnění, uměřenosti, umírněnosti zatím co teplé barvy ( zejména červená ) podněcují k okamžitému vybíjení nahromaděné energie.

Barvy jsou spojeny s vlastní povahou věcí, nejsou tedy ničím náhodným. Pro zajímavost uvedu, že ve staré egyptštině výraz pro barvu, znamenal také "bytí". V jiných jazcích má tento výraz význam slova "Život". Snad je to spojeno s faktem, že při úmrtí ztácí člověk "barvu".

Barvy mají značně variabilní interpreace, poněvadž jim lze připisovat různorodé významy nejen obecně, ale i v závislosti na momentálním emočním prožitku. Kromě toho, mají barvy vlastní jazyk, jímž promlouvají ke všem živým bytostem zcela univerzálně, což jim dává nezastupitelnou úlohu v rozvoji a vnímaní, nebo jejich významů obecně. Jejich symboliku lze posuzovat z hlediska jak rozdílných interpretací kultur, tak některých překvapivých shod mezi kulturami značně vzdálenými, mezi kterými nikdy neexistovaly prokazatelné vazby. Vysvětlení těchto shod podává např. psycholgie barev nebo fyzilogická optika.


Symbolika barev
Podobně jako čísla a geometrické obrazce měly a mají barvy v dějinách lidstva nezastupitelnou symbolickou úlohu. Některým jsou odedávna připisovány určité vlastnosti či významy, které se již po staletí, či tisíciletí nezměmily. Popíši nějaké bežné interpretace, narazím i na symboliku barev ve Svododném zednářství, kde hrají též určitou úlohu.


Černá
Je opačná k bílé, proto je jí ve své absolutní hodnotě rovna. Obě jsou také jsou také symbolickými barvami absolutna. Černá stojí na konci řady a tvoří předěl mezi barvami teplými a studenými. Podle svého lesku, nebo naopak matu, může být pojímána jako souhrn všech ostatních barev. Nejčastěji je vnímána jako barva studená, a tudíž negativní. Kromě opaku k bílé je vlastně opačná i ke všem ostatním barvám, proto bývá připodobňována k prvotním temnotám.

Černá působí na lidskou psychiku negativně, vyvolává pocity smutku, představu těžkosti žití. V psychoanalýze je významem absolutního nevědomí, sestupu do nejtemnějších záhybů duše. Je symbolem absolutní pasivity, a tedy i smrti, proto je považována za barvu smuteční. Je to však smutek bez naděje, výraz totálního zániku. Černá, je taky symbolem chaosu, nepořádku a zla obecně. Na druhou stranu symbolizuje i úrodnou zem, která rodí klasy, když v ní předtím bylo "pohřbeno" zrno. S tímto pojetím koresponduje pojetí alchymistické, v němž černá označuje prvotní hmotu, kterou je třeba proměnit , transmutovat v kámen mudrců.

Černá zvířata bývala obětována podsvětním bohům, později se obětoval černý kohout nebo kozel ďáblu a démonům. Sám ďábel je zobrazován v barvě černé než červené. " Pekelná armáda" jede na černých koních. Satanské mše se nazývají černé.
V zeměpisném vyjádření je černá spojována s osou sever - jih. Některé staré národy spojovaly existenci podvětí či pekla se severem, jiné s jihem - odkud i vazba s černou barvou. Např. Tartaros, nejhlubší část podsvětí starých Řeků, byl prý třikrát temnější než nejčernější noc na Zemi.
Černá je i barvou elegance, sakrálních či slavnostních oděvů, např. kněžských a řeholních hábitů nebo pánských společenských šatů. Jetě nezapomenout na černý humor!!


Bílá
Bývá popisována jako dokonalá směsice všech ostatních barev světelného spektra nebo jako "barva která není ještě barvou." Stává se tak symbolickým vyjádřením prvotní jednoty, která se vyvinula v mnohočetnost. Podobně jako černá stojí na konci barevné řady a platí o ní totéž, pokud jde o lesk či mat. Je dávným symbolem čistoty, neposkvrněnosti, a tedy i ráje doposud nedotčeného hříchem, ale také vyvrcholením dokonalosti, již bylo dosaženo překonáním překážek a očištěním.


Bílá je vnímána především jako pozitivní , optimistická. Vyjadřuje však rovněž smutek, např. protože připomíná posmrtnou bělost Představy spojené s něčím hrůzostrašným mívají bílou barvu - duchové, bílá paní apod. Bílou barvou se často označovaly východ i západ jako místa, kde se denně rodí slunce a umírá. Blá je barvou přechodu, změny.


Modrá
Je ze všech barev nejčastěji spojována se spiritualitou. Je nejhlubší ze všech barev. Je nejméně hmotná. neboť se vskytuje hlavně jako výslede traspozice - akumulovaného prázdna, např. vzduch, voda, křišťál nebo diamant. Prázdno je čisté a chladné, proto je modrá nejchladnější z barev. Také nejčistší.

Jakož to sama o sobě nehmotná dematerializuje vše, co s ní příjde do styku. Odlehčuje tvary, předměty rozebírá a otevírá. Tvary, pohyby i zvuky v modré mizí, utápějí se v ní. Je cestou k nekonečnu, místu kde se stává imaginárním.
Egypťané prý modrou považovali za barvu pravdy. Modrá jako barva temného nebe vyvolává představu nesmrtelnosti.

Modrá barva podněcuje většinu lidí reflexi, rozjímání. Ve střední Evropě byla modrá symbolem věrnosti a tajemství, ale i opilosti.


Červená

Je barva barev, vždy se těšila velké oblibě. V hmotě podobně jakožto oxid železa je člověku známa již od pradávných dob: předvěcí lidé jí v jeskyních malovali úchvatné scény lovu divoké zvěře. Neandrtálci natírali těla zemřelých načerveno, pravděpodobně, aby jim dodali teplou barvu krve a tudíž i života.

Význam červené je spojen i s jejími odstíny, světle červená, jasně viditelná, je barvou samčí, posilující, povzbuzující, odstředivou barvou denního jasu: tmavě červená je samčí, tajemná a je barvou nočních temnot.Tento odstín je symbolem vnitřního ohně člověka i země, i alchymistického athanoru. V alchymii je kromě toho červená symbolem jednoho ze základních prvků - síry. Tzv. červené dílo je konečným stadiem transmutace původní látky.

Červená, přesněji světle červená, je obecně vnímána jako barva naplněná životní energií, charakterizuje jí moc a síla. Je však také agresivní, což je dáno tím, že je barvou ohně, a to nejen v pozitvním, ale i negativním smyslu: na jedné straně jako žár oživující lásky a vášně, na straně druhé jako ničivý plamen. Je proto symbolem života i smrti a z toho vyplývá i její protikladná symbolika.

Červená je pro křesťany připomínkou Kristovy krve a jeho utrpení, rovněž krve křesťanských mučedníků, jakož i plamene Ducha svatěho. V katolické církvi byla červená tradičně barvou kardinálů a signalizovala, že jsou prolít krev za věc Kristovu i za církev. Naproti tomu byla červená i barvou hříchu: nemravné ženy bývaly oděny do červeného šatu, podobně jako bývaly pohanské modly natřeny červeně.


Žlutá
Je nejteplejší a nejžhavější, nejexpanzivnější z barev. Je ostrá, prudká, násilná. Spojuje se se sluncem a jeho oživujícími a ničivými paprsky. Sluneční svit proniká nebeskou modří a signalizuje tak moc božství z jiných světů, např aztécký bůh slunce byl zobrazován modře a žlutě.

Podobně jako červenou, lze žlutou vnímat jako kladně i záporně: na jedné straně žvotodárné slunce, na druhé straně zelená příroda, která žloutnutím ztrácí na svěžesti a blíží se zániku, smrti.

Žlutá obsahuje esenci božského původu. Barevností je nejblíž je zlatu, jednomu z nejvzácnějších kovů. Proto je zlatožlutá barvou králů, knížat, císařů krátce svrchovaných panovníků, čímž se odkazuje na božský původ jejich moci. Úzká spojitost se zlatem je patrná i z faktu, že žlutá je barvou věčnosti, tak jako zlato je kovem věčnosti. Obojí je spojeno s křesťanstvím, zejména s katolickou církví, v jejíchž rituálech se často objevují předměty ze zlata.


Zelená
Je na rozdíl od dosud uvedených základních, barva složená, a to z modré a žluté. Všeobecně je barvou naděje, pozitivního očekávání. I ona v souvislosti s odstínem, nabývá protikladných významů: barva matná je vnímána jako pozitivní, barva jasná, ostrá, jako negatvní.

Ve středověku bylo nákladné opatřit si barvito umožňující vyrobit zelené oděvy. Také ve spojení s pohádkovou bytostí, vodníkem, působí spíše negativně. Čerti se zjevovali lidem převážně v zeleném oblečení - za myslivce či lovce. Zjeví - li se zelená barva ve snu, znamená to, že člověk je ovládán negativními přírodními silami.

Zelená je rovnoměrně vzdálená od modré nebeské a červené podsvětní. Je tudíž barvou prostřední, ale i zprostředkující, a to mezi teplem a chladem, mezi tím co je nahoře a tím co je dole. Je barvou osvěžující, uklidňující. Jakožto barva naděje má vztah k lásce (včetně žárlivosti), k mládí, veselí a ke všemu, co pomíjí jako zeleň jara.


Fialová
Je složená ze stejných dílů modré a červené a symbolizuje tak spojení promyšlených činů a bystrosti rozumu, rovnováhu mezi nebem a zemí, inteligencí a vášněmi, moudrostí a láskou. Je barvou inteligence a vědění, náboženské oddanosti, pokory, kajícnosti a pokání. Tradičně je také symbolem spirituality. V jistém smyslu je je barvou protiklanou k zelené: zatímco tato značí evoluci, tedy postup od smrti k životu.

Fialová vyjadřuje involuci, postup pd života ke smrti. Z této interpretace vyplývá, význam fialové jakožto barvy tajemství: zakrývá totiž mysterium reinkarnace, nebo alespoň transformace. To je také důvod, proč je Kristus zobrazován ve fialovém šatu během utrpení, teď v době, kdy naplnil své pozemské poslání, svojí inkanaci, a stojí před sebeoběrováním, před stádiem svého zmrtvýchvstání.


V příštím článku napíši něco o spojování barev.
Těším se,
Hetmé

Můj kocour Matýsek

8. února 2017 v 10:00 | Hetmé |  Deníček

Je to už delší dobu, co chci napsat zase pár řádků o tom našem kocourovi. Naposledy jsem o něm psala tuším někde v létě, kdy jsme ho dostali. Za tu dobu nejenže pěkně vyrostl ( roste jako z vody ) ale i zmohutněl. Kvůli tomu, že mám dálkové studium a přes týden, někdy i čtrnáct dní jsem v Praze, tak jej nevidím moc často a musím říci, že opravdu roste.

Také se pořádně rozdováděl a strašně rád si hraje. Včera mu došly nějaké nové hračky, jednu si moc zamiloval, je to pískající ptáček, který při sebemenším pohybu vydává zvuk a Matesovi se očividně líbí, všude si ho sebou nosí a dokonce s ním i spí. Nejhorší je, když si s ním začne hrát ve dvě v noci a v zápalu hry, vyžaduje zúčastnění poloviny domácnosti.

V tu dobu vždy začínám litovat, že se kdy vůbec nějaká hračka kupovala, ale když ji přinese ve dne a chce si hrát, párkrát mu jí hodím a koukám, jak se za ní nadšeně honí a nosí si ji sem a tam, pak si říám, že to zase nebylo tak moc špatné a pomalu zapomínám na noční budíček.

Teď když jsem se rozhodla konečně po několika měsících napsat pár řádků, spí na gauči vedle mě. Po pravdě jsem na blogování neměla vůbec čas. A nakopl mě, až jeden Váš komentář, jak je to s Matesem,tak jsem se konečně rozhodla něco napsat. Přemýšlím, jestli byl vůbbec dobrý nápad si blog zakládat. Vůbec nemám čas něco psát. Když jsem v Praze, tak u sebe nemám notebook, přes víkend když dorazím domů a mohla bych něco napsat, tak většinou odpočívám, nebo cvičím a na psaní blogu mi čas nevyzbyde.

Občas přidám nějaký článek, když máme o počítačích ve škole volno, ale to teď hodně dlouho nebylo. Ještě jsme měli zkoušky a uzavírali se známky, sami asi víte, že to je čas, kdy jde škola na první místo a vše ostatní se upozadí. Tak jsem si řekla, že už s tím musím něco udělat, chtěla bych přidat ještě alespoň jeden, či dva články, když mám teď trochu více času.


Přeji hezký den,
Hetmé